Po dlouhých desítkách let socialismu se u nás změnil pohled na soukromé podnikání, a to dost diametrálně. Zatímco za těch časů se smělo mluvit o podobném byznysu výhradně negativně, protože to bylo údajné vykořisťování člověka člověkem, které se u nás nenosilo, po sametové revoluci se začalo považovat za normální, ne-li přímo chvályhodnou činnost. Protože podnikatelé byli prospěšní v tom, že namísto aby vysávali stát, stáli na vlastních nohou, vydělávali a prospívali nám všem jak výsledky své práce, tak i odvody do společné státní kasy. A ani oni z toho nevyšli naprázdno, protože měli šanci vydělávat si víc než někdo, kdo zůstal i nadále jako zaměstnanec ve státním sektoru.
Ale právě vysoké výdělky podnikatelů se staly mnoha našim lidem trnem v oku. Inu, vždycky tu byli i závistivci. A to nejen ti, kdo také pracovali dobře, ale zaměstnavatelé je neocenili žádoucím způsobem, u kterých to bylo ještě pochopitelné, ale i nejrůznější lemplové, kteří v podstatě neměli morální právo závidět. Kdekdo z nás tak žil a někdy i dodnes žije v přesvědčení, že jsou soukromí podnikatelé do jednoho zbohatlíci.
Ale to není pravda. Někteří soukromníci sice bohatí jsou, ale někteří také ne. A někteří se dostávají tu a tam i do potíží. A aby se z problémů dostali, musí si takoví soukromí podnikatelé třeba také brát půjčky. Někdy to jinak nejde.
Ti, kdo potřebují podnikatelskou půjčku, ale nemají snadný život. Nejen že jsou odkázaní dočasně na podobnou cizí pomoc, ale také se musí o získání půjčky zasloužit. A když chtějí dostat půjčku rychle, výhodně, a navíc bez zbytečných komplikací, berou si hypotéku od nebankovní společnosti. Protože nebankovní hypotéka nevyžaduje od zájemců o ni žádné extra kvality a nikoho u ní ani nijak komplikovaně neprověřují. Takže dá-li podnikatel nemovitost do zástavy, peníze dostane. A tím se může zbavit potíží, do kterých se může kdekdo ze soukromníků nejednou dostat.